Charisma Terezie z Avily

Kniha vypráví o vnitřní cestě svaté Terezie od Ježíše (1515-1582) a jejím charismatu, které je dodnes velkým darem pro církev. Dává nám možnost poznat cestu, po níž kráčela tato prorocká žena, která nesmírně přispěla k obnově řeholního života a církve své doby.

Tereziino charisma spočívá v tom, že nově pochopila a uskutečnila zasvěcený život podle evangelijních rad, život ve sjednocení s Kristem, který se vtělil a žil náš život, podobal se nám ve všem kromě hříchu. Kontemplativní život v jejím pojetí nespočívá v útěku od problémů světa, natož v sobeckém pěstování vlastní dokonalosti. Naopak, je-li žitý v Duchu Svatém a podle evangelia, je nesmírně plodný pro církev a pro svět.

Antonio Maria Sicari

Antonio Maria Sicari (*1943) je italský kněz a řeholník Řádu bosých karmelitánů. Teologická studia završil doktorátem z teologie a licenciátem z biblické teologie. Přednáší spirituální teologii v Brescii. Ve své domovině je znám jako autor vynikajících životopisů svatých a fundovaný interpret textů karmelitánské tradice.

Lukáš Drexler, Revue Theofil napsal(a)

A. M. Sicari neměl v úmyslu psát další z četných biografií o sv. Terezii, ani nechtěl pojednávat výlučně o nějakém aspektu jejího života či učení, např. o vnitřní modlitbě, ale pojal úmysl celkově pojednat o jejím charismatu, jak napovídá i český název knihy, a to v „širším kontextu". Ten kontext postihuje jak podtitul českého vydání: Kontemplace ve službě církvi, tak zejména název původního, italského vydání titulu: Contemplativi per la Chiesa: lʼitinerario carmelitano di S. Teresa dʼAvila (Roma 1983) - „Kontemplativní pro Církev: karmelitánská cesta sv. Terezie z Avily", a je jím sepjetí Tereziina povolání s Církví, tj. v Církvi a pro Církev. Autor tak začíná předestřením řeholního života a jeho krize v 16. století, která byla výrazně podnícena „protiřeholním" protestantským hnutím (1. kap.), pokračuje hledáním vlastního povolání sv. Terezie a krizí tohoto jejího povolání v jejím rozkročení mezi světem a Bohem (2.-3. kap.), které usmiřuje a sjednocuje „Bohočlověk" Ježíš Kristus (4. kap.), jenž ji v moci svého vzkříšení posílá pracovat na „pole Církve" (5. kap.), aby reformou karmelitánského řádu (6. kap.) měla podíl na reformě Církve v čase západní krize, způsobené reformací (7. kap.).

V další části knihy se pak autor věnuje právě reformě karmelitánského řeholního života (8.-9. kap.) a jejím specifikům z hlediska Tereziina učení. Z tohoto úhlu tak probírá evangelní rady poslušnosti (10. kap.), chudoby (11. kap.) a čistoty (12. kap.), kontemplaci a její vztah k blíženecké lásce (13.-14. kap.) a Tereziinu zakladatelskou činnost (15. kap.) a reformu karmelitánů (16. kap.). Knihu pak uzavírá shrnutí a na základě probíraných témat vyvození závěru i pro současnou dobu (17. kap.) a příjemným tematickým doplňkem této závěrečné kapitoly je navíc stať o „mariánském rozměru tereziánského Karmelu".

Na Sicariho knize oceňujeme její silné prostoupení samotnými výroky sv. Terezie, což bylo i autorovým záměrem, které zasazuje „do určitého interpretačního a objasňujícího rámce" (s. 11), jenž je velice srozumitelný a čtivý a příznačný jistou lehkostí (ale nikoliv zjednodušeností či plytkostí). A i když je primárně určen pro formaci řeholníků (srov. „Úvod" na s. 11), najde v ní bez pochyb užitek „rovněž každý, koho uchvacují svatí, jež Bůh dává své církvi," (s. 11) při úsilí poznat „cestu, po níž kráčela karmelitka, která obnovila svůj řád a stala se učitelkou všeobecné církve" (tamtéž), neboť ačkoliv kniha není primárně zaměřena k pokrytí celého sledu biografických údajů světice, přesto předestírá srozumitelně a zároveň obsažně celou Tereziinu osobnost v její šíři i v kontextu jejích biografických dat i dějinných událostí.

Poznámky:

[1] Dalším z jeho titulů v českém jazyce je Poselství Jana od Kříže (Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2013), taktéž ze zmiňované edice Carmelitana, který rovněž vřele doporučujeme.