Karmelitánské knihkupectví
Knihy    iEncyklopedie    Čtenářský koutek    Katechismus    KNA.cz
Karmelitánské knihkupectvíKarmelitánské knihkupectví
Online prodejna
Vyhledávání










Doporučujeme:





Opat chuligán

Dobré dílo Anastáze Opaska
Monika Elšíková
Info a běžná cena: vázaná, 271 stran, 259 Kč
Edice: Osudy
Vydáno: 2005
Objednací číslo: 10844
Druh zboží: kniha




Koupit

Anotace knihy
Anastáz Opasek, arciopat benediktinského kláštera v Břevnově, pohledem spisovatelky a režisérky Moniky Elšíkové, která měla možnost být Anastázi Opaskovi v posledních letech jeho života nablízku. Kniha vznikla ještě za života opata jako volné pokračování memoárů „Dvanáct zastavení“ a končí Opaskovou nečekanou smrtí v bavorském Rohru, které byla autorka přítomna. S působivými fotografiemi Jindřicha Štreita z prostředí řeholní komunity a se vzpomínkami řady osobností (V. Malý, P. Tigrid, I. Medek).
 
Ukázky z knihy
Ukázka 1
Ukázka 2
 
Dobrozdání
Opat Opasek byl nepřehlédnutelnou postavou katolické církve i kulturního dění jak v exilu, tak také po sametové revoluci. Jeho kulturní rozhled, nepatetické přilnutí k duchu benediktinské řehole, osobní šarm, lehkost v navazování vztahů i s jinak smýšlejícími, humor a tolerance byly inspirující. Setkání s ním v každém zanechalo stopu, kterou nesmaže ani rychlý tok času. Čím více se vzdalujeme od doby jeho skonu, tím více pociťujeme potřebu se vracet k jeho pozemskému putování. [ Malý Václav, biskup]

Recenze
NEMŮŽE SE URAZIT A ODEJÍT

Před asi devíti lety jsem nadepsal desky "Pan opat, nové básně". Jsou v nich kopie rukopisu čtrnácti básní, které Anastáz Opasek napsal po svém návratu do Břevnova. Psal velmi málo, potřeboval poezii kolem sebe, aby jako spontánní inspiraci občas něco zaznamenal. Po návratu do Čech moc poezie neužil. Chtěli jsme udělat malý tisk, ohlédnutí za prvními pěti lety po návratu z exilu. Pak jsem odjel a desky zůstaly zavřeny. Je v nich také mou rukou psaný útržek rozhovoru, možná přepis z kazety, která skončila kdo ví kde.

"Obraz Břevnova zůstával mi v srdci po celých dvacet let exilu. V létě roku 1989 se mi nějak otevřela cesta, napsal jsem tehdy báseň Svatá Markéta a cítil, že se dožiji návratu. Břevnov je mi místem, kam benediktin skládá své sliby stability, bydleli jsme zde též s matkou do její smrti, několik společných let po mém návratu z vězení. Přestože jsem nikdy nepochyboval, že mým pozemským domovem je Břevnov, návrat pro člověka před osmdesátkou není ničím jednoduchým. Pro vážnou nemoc se o stěhování dalo uvažovat až koncem roku 1990. Církev doma se v podstatě ubránila komunistickému režimu a výrazně napomohla ho zničit. Křesťanská tvář země ale dostala hluboké rány. Přišla doba, kdy mi bylo nutno zvykat si na zdejší specifika - od pražského vzduchu až po českou nedochvilnost. Dodnes se mi nepodařilo zvyknout na nespravedlivý a zásadně nesprávný postoj k církevnímu majetku. Nezvyknu si na něj, ani i když církev musí konat svou povinnost nezávisle na vnějších podmínkách. Nemůže se urazit a odejít, jako by odešel dělník pracující za mzdu.
Pět let znamenalo obnovu břevnovského klášterního komplexu a obnovu práce mnišské komunity. Starší benediktini za normálních podmínek učí své mladší bratry řádu a rytmu společného života. Pomáhají jim najít správné místo. Zde jsme budovali komunitu od začátku..."

Po téměř osm let jsem se v NSR setkával i se stopou Anastáze Opaska. Do Německa se dostal jako jediný církevní hodnostář našeho exilu, který měl právo nosit mitru. Benediktinský opat má na svém území práva biskupa a české kněžstvo v exilu tehdy biskupa nemělo. Anastáz Opasek se záhy dostal do konfliktu s českými kněžími, kteří v něm viděli to, co se v dnešním slovníku nazývá neřízená střela. Lid obecný, zvláště lid umělecky založený nebo podzemím prošlý, opata miloval. Podle starých měřítek vzato, levičáci měli rádi jeho otevřenost, nekonvenční přístup, sociální cit a drzost. Konzervativně založené osoby viděly, že své kněžství a mnišství myslí vážně, a vše pro konzervativce a nebásníky nesrozumitelné označily za manýru.
Postkomunistické Čechy byly pro opata, který byl povinen vrátit se z exilu, v mnohém ohledu zlým snem. Za všechny ironie osudu uveďme jednu. Pozemky, kde dnes stojí sídliště Petřiny, patřily, či podle skutečného práva dosud patří, Břevnovskému klášteru. Poté, co byl Anastáz Opasek propuštěn z vězení, pracoval na stavbě právě tohoto sídliště. Jedním z obyvatel Petřin v době opatova návratu, pro změnu z exilu, byl vyšetřovatel Stanislav Mácha, který mučil faráře Toufara z Čihoště a zapříčinil jeho smrt. Materiál Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu týkající se zákulisí případu Čihošť cituje z dopisu štábního kapitána StB Romana Stehlíka:

"...Podle sdělení s. ministra Čepičky měl být z rozhodnutí církevní šestky souzen Toufar ve veřejném přelíčení, v němž měla být odhalena pravá tvář kléru a jeho spojení s Vatikánem. Měl to být první církevní proces dalekosáhlého politického významu." V závěru Stehlík jen suše konstatuje: "Jako náhradní proces bylpak veden proces s řeholníky."

Farář Josef Toufar byl umučen koncem února 1950, proces s řeholníky se konal před Velikonocemi 1950, hned poté byly zabrány kláštery. Anastáz Opasek měl být souzen původně v prvním procesu, nakonec byl po více než roční izolaci odsouzen na doživotí ve druhém hromadném církevním procesu v prosinci 1950.
Mezi básněmi napsanými po návratu do Čech je i báseň Ruzyně s motivem vězeňského hřbitova v Ďáblicích. Anastáz Opasek byl člověk s cítěním literáta. To může být i někdo, kdo nikdy nic nenapsal, což není jeho případ. Pobyt v Čechách pro něho byl naplněn úzkostí. Cítil zničení a ničivou sílu, bál se komunismu a komunistů, kteří mu symbolizovali vše zlé. Když mluvil o tom, "že křesťanská tvář země dostala hluboké rány", myslí tím také na kulturu a krásu pro všechny. Byl to člověk, který vyžadoval krásu.
Anastáz Opasek ve své organizaci Opus bonum nabízel křesťanskou půdu lidem, kteří by se jinak nesetkali. Naplněním jeho konceptu bylo, když na pódiu ve věčném, klidném a pozitivním rozhovoru seděl extremista (radikální žadatel nových konceptů) a úřadující ministr.
Opat břevnovský byl v Čechách papežem Janem Pavlem II. povýšen na arciopata, splnil svou povinnost a odjel zemřít do Rohru, kde trávil léta exilu. Jeho pohled na devadesátá léta stojí za to promýšlet. Stojí za to dostávat se k úzkosti a hluboké nespokojenosti, která byla za věčně veselým a laskavým starým mužem. Monika Elšíková píše o tom, že před cestou do Rohru absolvoval vyšetření, které konstatovalo, že je zdráv, srdce snese narkózu při plánované operaci ucha. Zaznamenala větu: "Jak jim mám pořád vysvětlovat, že nejsem nemocný. Jenom mě z toho všeho bolí srdce..." (Literární noviny č.21 / 2005) [ Šícha Jan, Literární noviny]

-em-, Literární noviny
Klusáková Jana, Český rozhlas
**
Pečinka Bohumil, Reflex

Nabídka podobných titulů:
- tituly od tohoto autora: Elšíková Monika 
- tituly z této edice: Osudy
- Knihy od tohoto původce: Karmelitánské nakladatelství
Autoři:
A, B, C, Č, D, Ď, E, F, G, H, I, J, K, L, M, N, Ň, O, P, Q, R, Ř, S, Š, T, Ť, U, V, W, X, Y, Z, Ž
Tituly:
A, B, C, Č, D, Ď, E, F, G, H, I, J, K, L, M, N, Ň, O, P, Q, R, Ř, S, Š, T, Ť, U, V, W, X, Y, Z, Ž, Ostatní
Klíčová slova:
A, B, C, Č, D, Ď, E, F, G, H, I, J, K, L, M, N, Ň, O, P, Q, R, Ř, S, Š, T, Ť, U, V, W, X, Y, Z, Ž, Ostatní
Tisk stránky


Karmelitánské knihkupectví iKarmel.cz
duchovní a křesťanská literatura
obsáhlá a přehledná nabídka
Kontakt: info@kna.cz.
Další kontakty zde

uživatel:
K tomuto titulu doporučujeme:

Výpis všech knižních tipů k heslu